Vyberte si svůj panel:

Co jsou to infra panely

 

 

Výkon panelů systému SUNNY HOUSE je poměrově vyrovnán povrchové teplotě k emitující ploše panelu. Teplota je udržována na minimální teplotu 100 st. Celsia a více tak, aby byla dosažena maximální účinnost zařízení. Vyjímkou je výkon panelů v expozici našeho stánku na různých výstavách. Tam je účelově navržena jiná skladba panelu jenom proto, aby sloužila jako demonstrace principu zákazníkům, neohrozila bezpečnost dětí a odebírala pouze povolené množsvtí el. energie pro přípojku našeho stánku.

 

Projekt SUNNY HOUSE (Infračervené topné panely) je naprosto nekonvenční vytápění interiérů za pomoci infračervených paprsků s mnoha přidanými hodnotami.

Zdrojem tepla je elektrický proud s ohřevem karbonové směsi s minimálním příkonem, díky kterému je dosaženo zdravého, výhodného a energii šetřícího tepla.


» Videoanimace infrapanelu


Přehrajte si videoanimaci ukázující jednotlivé části infračerveného panelu.

 

Způsoby vytápění

 

V zásadě můžeme způsob vytápění rozdělit na dva způsoby: konvekční a sálavé

 

Konvekční vytápění

Je tvořeno topným tělesem (například radiátorem), jehož úkolem je ohřívání okolního vzduchu. Protože teplý vzduch je lehčí než chladný, stoupá vzhůru, aby se po ochlazení od stropu, stěn a předmětů v místnosti opět vracel k topnému tělesu. Prouděním se tak postupně ohřívá vzduch v celé místnosti a předává teplo stěnám a předmětům v místnosti.

 

Sálavé vytápění

Je tvořeno zdrojem, vyzařujícím tepelné paprsky v infračerveném oboru. Tyto paprsky, stejně jako tepelné sluneční paprsky dopadající na zem, procházejí vzduchem, aniž by ho svým průchodem zahřívaly. Teplo je předáváno stěnám a předmětům v prostoru přímo, prakticky bez dalšího prostředníka - vzduchu. Ten je ohříván teprve následně od zdí a okolních předmětů.

Zde je třeba říci, že v praxi se oba způsoby vytápění doplňují. Konvekční vytápění (např. radiátorem) částečně také vyzařuje, a sálavý panel vzhledem k pracovní teplotě článku částečně ohřívá vzduch. Zde je však poměr sálavého tepla ke konvekčnímu cca 80% ku 20% i více. Důležitý je tedy poměr, v jakém jeden způsob topení převládá nad druhým.

 

Výhody topení infračervenými sálavými panely oproti topení konvekčnímu

 

1. Je energeticky úspornější

Neohřívá vzduch, takže pro stejnou teplotní pohodu je zapotřebí nižší teplota vzduchu než při konvekčním vytápění. Rozdíl teploty vzduchu pod stropem a nad podlahou je jen několik °C. Teplotu v místnosti lze při stejné teplotní pohodě pro člověka snížit o několik °C.

Při konvekčním topení se teplý vzduch hromadí pod stropem, neboť je lehčí než studený. Ten se drží naopak dole u podlahy. Teplota vzduchu pod stropem proti teplotě vzduchu u podlahy může být dle okolností vyšší o 10 až 15°C. Přitom ho nevyužijeme, a navíc dochází k jeho úniku a tudíž k teplotním ztrátám.

 

2. Snižuje prašnost v místnosti

Protože infračervené sálavé topení na rozdíl od konvekčnímu neohřívá vzduch, nedochází k jeho cirkulaci a tím roznášení prachu v místnosti. Prašné prostředí může působit potíže především lidem, trpícím alergií.

 

3. Není vysoušen vzduch

Vzduch není intenzivně zahříván jako při konvekčním vytápění, a proto se nesnižuje jeho relativní vlhkost. Prostředí s přirozenou vlhkostí vzduchu je pro dýchání příjemnější.

 

4. Napomáhá vysoušení zdiva

Sálavé teplo zahřívá zeď, na kterou dopadají jeho paprsky. Jakmile má zeď vyšší teplotu než okolní vzduch, nesráží se na ni vzdušná vlhkost. Tím se nejen zabraňuje rosení, ale naopak se napomáhá vysoušení zdiva. To následně zabraňuje případné tvorbě plísní.

 

5. Snadná instalace

Žádné sekání a vrtání zdí pro potrubí jako u klasických radiátorů. Infračervený topný panel je třeba připevnit čtyřmi hmoždinkami ke zdi a zapojit do standardní elektrické zásuvky 230 V.

 

6. Topné těleso je součástí interieru, nezabírá místo

Sálavý panel je vyroben jako obraz. Nejen že v interieru neruší, ale naopak, působí jako estetický doplněk vašeho bytu, který si můžete vybrat z naší široké nabídky. Vytvoří vám příjemné prostředí vašeho domova dle vašich individuálních představ. Je umístěn na zdi, takže nezabírá místo jako klasický radiátor.

 

7. Rychlý náběh po zapnutí

Celý infračervený panel má poměrně malou teplotní setrvačnost. Proto dosáhne plného výkonu již po 10-ti až 20-ti minutách po zapnutí.

 

8. Samostatná regulace jednotlivých místností

Je snadné nastavit teplotní podmínky individuelně dle požadavku v jednotlivých místnostech.

 

9. Bez elektrosmogu

Sálavý článek je ohmická zátěž, vyrobená na bázi uhlíku. Na pracovní teplotu je zahříván elektrickým proudem z rozvodu 230 V. Je tedy v porovnání s většinou jiných elektrických a elektronických zařízení minimálním zdrojem elektrosmogu.

 

10. Provoz je naprosto nehlučný

Infrapanel nemá žádné elektromechanické pohyblivé části, ani nedochází k proudění medií. Je tedy naprosto nehlučný.

 

11. Možnost zvětšit topný výkon

V případě potřeby navýšit topný výkon v místnosti lze bez problému dodatečně nainstalovat další panel.

 

12. Blahodárný vliv na organismus

Sálavé teplo nejen že ohřívá pokožku, ale stejně jako sluneční paprsky proniká hlouběji do tkáně. Blahodárné účinky infračerveného záření na lidský organismus jsou prokázány a léčba infrazářením je běžně používána v lékařství.

 

13. Příjemný pocit tepla v místnosti

Sálavé teplo je vnímáno jako příjemnější teplo, než teplo z konvekčního zdroje. Každý jistě zná příjemný pocit sálavého tepla například z krbu v porovnání s teplem dodaným topidlem, zahřívajícím pouze okolní vzduch.

 

14. Nevznikají splodiny

U klasických zdrojů infračerveného sálání jako krbu, kamen a podobně dochází ke spalování kyslíku a nucené výměny vzduchu, která vede k teplotním ztrátám. U sálavého panelu ke spalování kyslíku nedochází, větrání lze tedy omezit na hygienické minimum.

 

Sálavé topení má i své nevýhody

 

Působí pouze v místnosti kde je instalováno a v níž ozařuje prostor. Nelze tedy například otevřením dveří vyhřát sousední místnost jako u konvekčního topení, kde dojde k proudění teplého vzduchu z jedné místnosti do druhé.

Ohřívaný předmět musí mít přímou viditelnost na panel. Pokud je v cestě překážka, jsou tepelné paprsky pohlceny nebo odraženy.

 

Co je infračervené záření

 

Infračervené záření je elektromagnetické vlnění o vlnové délce větší než je vlnová délka viditelného světla, a kratší než vlnová délka mikrovln. Šíří se rychlostí světla - necelých 300 000 km/sec. Dle Stefan-Boltzmanova zákona je výkon vyzařování přímo úměrný čtvrté mocnině absolutní teploty zdroje. Podobně jako u jiných druhů záření, intenzita tohoto vlnění klesá se čtvercem vzdálenosti od zdroje.

 

Rozdělení záření

Infračervené záření se dále dělí na jednotlivá pásma. Toto dělení ovšem není jednoznačně dané a v různých pramenech bývá uváděno různě.

 

Jedno schéma je například toto:

Blízké (near) infračervené záření neboli NIR

  • IR-A podle normy DIN, vlnová délka 0,76-1,4 μm, definováno podle vodní absorpce (často používané v telekomunikacích u optických vláken)
  • IR krátké vlnové délky (short wave) neboli SWIR
  • IR-B podle DIN, vlnová délka 1,4-3 μm, při 1450 nm značně roste vodní absorpce
  • IR střední vlnové délky (medium wave) neboli MWIR
  • IR-C podle DIN, též prostřední (intermediate-IR neboli IIR), 3-8 μm
  • IR dlouhé vlnové délky (long wave) neboli LWIR
  • IR-C podle DIN, 8-15 μm

Vzdálené (far) infračervené záření neboli FIR 15-1000 μm

Další často používané rozdělení je toto:

  • blízké (0,7-5 μm)
  • střední (5-30 μm)
  • dlouhé (30-1000 μm)

Vliv infračerveného záření na člověka

 

Základním a největším zdrojem sálavého tepla na Zemi je Slunce. Díky energii, kterou na Zemi dodává, zde může existovat vše živé, včetně člověka. Člověk se však naučil využívat i dalších zdrojů. Prvním a nejjednodušším zdrojem infračerveného záření, které člověk využil, bylo otevřené ohniště.

Přešel od otevřeného ohniště přes dokonalejší krby a kachlová kamna a postupem času až k dnešním infračerveným zářičům.

 

Objev infračerveného záření

 

Jeho existenci objevil v r. 1800 britský astronom Sir William Herschel (1738-1822). Optickým hranolem rozložil sluneční světlo na jednotlivé barvy. Do rozloženého barevného spektra vložil sadu rtuťových teploměrů. Měřená teplota v místě jednotlivých barev byla vyšší směrem k červené straně spektra. Herschela napadlo posunout teploměr ještě dále, tedy za červený okraj viditelného spektra. Ke svému překvapení zjistil, že zde teplota dosahuje nejvyšších hodnot. To dokazovalo, že zde musí existovat jakési neviditelné záření, které přenáší teplo. A protože se toto záření nachází za viditelným červeným pásem, bylo později nazváno infračerveným.

 

Elektromagnetické vlnění

 

Elektromagnetická vlna je vlna, složená z elektrického a magnetického pole, které jsou vzájemně i na směr pohybu vlny kolmé. Základním parametrem elektromagnetického vlnění je jeho frekvence, případně vlnová délka. Mezi těmito veličinami je nepřímá úměra.

Na Zemi dopadá ze Slunce i z vesmíru celá škála elektromagnetického vlnění. V cestě však stojí zemská atmosféra. Atmosféra některá záření (například viditelné, převážnou část infračerveného) propouští. Jiná záření, například ultrafialové, propouští jen zčásti. Záření, která jsou pro člověka škodlivá a ve velké intenzitě i smrtelná například gama nebo kosmické záření, naštěstí pro nás na povrch Země přes atmosféru prakticky neprojdou.

 

Celé elektromagnetické spektrum zahrnuje:

  • radiové vlny (rozhlas, televize a další radiová technika)
  • mikrovlny, též centimetrové vlny (radiolokátory, ale také například mikrovlnná trouba)
  • infračervené vlny (v pásmu blíže viditelnému světlu pracují například dálkové ovladače, vzdálenější od viditelného přenášejí teplo)
  • viditelné světlo
  • ultrafialové záření
  • rentgenové záření (rozšířené použití hlavně v lékařství a diagnostice)
  • gama paprsky (vznikají radioaktivním rozpadem)
  • kosmické záření (má zatím nejkratší známou vlnovou délkou, pravděpodobně vzniká v nitrech hvězd)


design by cz Webstart s.r.o.